Zlata jsem zase celá od slz, zhroucená a naštvaná. Dneska jsme měli hodinu ošetřovatelství. Já tu učitelku vážně nenávidim, ukazovala to její vodporný břicho už jsem myslela, že pujdu na záchod a udělám očistu. :D Ale teď k věci. Holky od nás ze třídy si myslí, že jsem s anou zkončila (nechápu jak mi na to mohly skočit :D) no takže někdy popichujou a dneska zrovna na té hodině se zeptali učitelky jestli zná osobně kromě mě přesně řekli ˝Znáte nějakou anorektičku kromě naší budoucí Cäthy˝ a ta děvka (učitelka) řekla ˝Káťa není, ne, nebude˝ bože tak pohrdavě to řekla jako kdyby jsem byla tlustá, odporná a nikdy to nedokázala. Už tam jsem se pomalu hroutila, přemýšlela nad vším. Dokážu to? Dokážu žít s anou? Zhubnu? Ví ta učitelka co cítím, čím vůbec procházím, že mele takový hovna. Vůbec netuší co se semnou děje už od páté třídy. Nezná mě. Jak mohla říct, že nejsem a nebudu. Vůbec netuší!
Už zas mi tečou slzy, zkazila mi celý den. Co když to vážně nedokážu? Měla pravdu děvka?
Ani na to nechci myslet, že bych svého cíle nedosáhla, vzdálila se mu. Chci to urychlit, možná bych měla vyzvracet i to málo(pro mě hodně) co snim. Až to zvládnu, dokážu pujdu za ní a vysměju se jí do obličeje. Pak může říkat jestli jsem to dokázala nebo ne.
...
xoxo Cäthy♥
Be STRONG ladies!